„Kája hází, pálkařka švihá třetí strike, Terka neudrží, pálkařka vybíhá, Terka sbírá a háže Báře, ta nechytá, běžec se vydává na druhou metu, kde se objevuje Týna. Příhoz Týnu míjí a zabíhající Týna loví míč v zadním poli. Běžec běží a Týna přihazuje Terce a ta zakončuje rozehru příhozem Káje. Jediný, kdo se kouká, je zbytek (Anička, Jana a na lavičce Martina, Bára, Vendy,  jo a nějak mi z toho vypadla Izzy).

Teda chvílemi jsem v tom měl guláš…, ale slunce svítilo, a tak se mohlo hrát. Většina našich soupeřů byla nad naše síly a tak si musíme vybrat jen ty hezké chvilky. Chycené lufty (Anička a Týna), outy na domácí metě a soupeře, co v duchu hry sem tam něco zkazil, aby se dostalo i na nás. Za zmínku stojí i jeden rozhodčí, co tichou radou vypomáhal tam, kde pole mlčelo, a catcher zmateně hledal míč.

A závěr … já byl s celým vystoupením spokojen … trénink bojem, dívky se naučily zabíhat, pochopily, že míč je kulatý a utíká, naučily se stát v pálkařském boxu. Vyzkoušely si různé posty. Já musel za svoji chybu (můj prokoukaný strike Terky) klikovat.

Poděkování… všem, ale nejvíc Kaile, Izzy (že to ustály), rodičům (za podporu technickou i publikovou), Vendy (že se nechala přemluvit na nadhoz), Báře (že chtěla catcherovat)…. .

Libor

PS: a Kristýně (že místo na motorku šla na soft coachovat)