Veni (přišel jsem)…

Už je to řádka let, co jsem se dostal k ženskému softballu na Spectru.  Původně jen jako divák jsem shlédl některé kreace na hřišti, pobavil se poznatky mužského pohlaví nad touto divnou hrou a zaplesal nad koloritem (děcka v doskočišti a mamka na pálce).

Od těch dob vše poskočilo. Náhle tu jsou dva týmy v jedné kategorii. Je to snad osud či jen zbožné přání? Pere se opravdu mládí se stářím? Ne !!! Historie oddílu se znovu a znovu přepisuje. Jak to vidím já, tak se jen nastavují nové hranice. A já říkám „pojďme si je zahrát“

Vidi (viděl jsem)….

Už je to řádka let co pobíhají „ženy“ na naší plážové úpravě hřiště. Snad nastal čas,aby vystoupily ze svého stínu.

Nejsem zrovna Libuše (jen Líba), ale i já mohu teď a se vší parádou prohlásit,že … „ vidím v dálce náš tým v pořádný (zde doplňte dle soudnosti název či číslo…) lize“.

A tak nebo právě pro to se naše „ženy“ zúčastní kvalifikace do druhé ligy… ANO, to je ten další historický bod našeho oddílu…!

Držme jim palečky a postavme na doskočišti třeba hrad.

Vici (zvítězil jsem)…

Rád bych zde věštil výsledek kvalifikace (proto Líba), ale už jen fakt, že jsme dosáhly na nedosažitelné…

Že jsme jen tým „žen“, že……..

Ano i tak se dá brát vítězství.

S pozdravem „kvalifikace není jen pro chlapy“

Trenér „Venušiny“ části softballu Libor Čech