Dle jejich výkonů nepatřil tento víkend mezi zrovna nejšťastnější :-(

V pátek po příjezdu do Kostelce jsme utrpěli hned dvě porážky :-( Vypadali jsme jak když jsme rukavici a míč nikdy nedrželi v ruce.

Ovšem v sobotu ráno jsme nastoupili plní síly a už to vypadalo, že mám své děti zpět:-) Sice prohrály, ale už to bylo aspoň se ctí vždy o dva nebo tři bodíky :-)

To jsem na ně zase byla s Petrou hrdá.

Jenže nastalo odpoledne, zápas v hokeji a jelikož se mezitím nad hřištěm prohnala neskutečná dešťová smršť, vše se o hodinu posunulo. A naše děti samozřejmě nemohly chybět u zápasu Českého hokejového týmu. Řekla bych, že jejich výhra je natolik rozhodila, že nebyly schopni v tom poli zase něco uhrát.

Nakonec po dohodě s Trutnovem, který se rozhodl skončit poslední jsme nehráli ani poslední zápas a jen na přání rodičů dali lehký trénink, obídek a hurá dom.

Máme ještě co trénovat, ale příští rok jim ukážeme, plně tomu věřím :-)