Zápas jsme sice prohráli, ale naši hráči a hráčky hráli PÁLKOVACÍ HRU – SOFTBALL, zatímco přerostlí hráči Meteoru spíše vystávali (asi hráli na sochy). Naši hráči zaslouží velkou pochvalu. V poli jsou všichni ve střehu, komunikují spolu, vědí kolik je autů, říkají si co budou hrát, po zpracování míče se před příhozem srovnají, správně a včas zabíhají (a to vše bez věčného komandování kaučů jako třeba u „A“). Nejenže zahráli pěkné auty, ale podařilo se jim zahrát i TROJAUT. A na pálce? Přečtou si signál, po nadhozu vystoupí z boxu, švihnou si, bally nechají, striky pálí, po odpalu běží aniž by koukali kam míč letí, ale soustředí se jen na 1 metu, po 3 striku automaticky sprintují na metu. NO RADOST POHLEDĚT. A když k tomu slyšíte, jak krásně všichni společně fandí, máte dojem, že sledujete zápas 1. ligy dospělých.
Máme před sebouještě hodně práce, dřiny a odříkání, ale s jejich nasazením a pílí je radost trénovat naše malé hráče. Škoda jen, že nebyli všichni na turnaji, ty rozdíly jsou znát každým zápasem. Tak ať někdo nezaspí !!!
A teď trochu konkrétně :
TAK MALÍ SPECTRUMÁČCI, JEN TAK DÁL